„Na to nemám. Bože, co si o mně řeknou. Měla bych to zvládnout. Připadám si hloupě. Roli maminky bych nejraději vzdala. Potřebuji uznání, ale nechci na něm být závislá.“
Tyto věty jsou během koučovacího sezení pro mne výchozím bodem k hlubšímu dialogu. Zastavuji se u nich a ptám se na linii příběhu, kterou podobné proklamace zaštiťují. (A slyším je nejen jako obsah, ale jako zvuk). Vnímám je jako ozvěnu vnitřního světa, který klientka nevědomě vytváří. Slova, která používáme, nejsou neutrální – jsou odrazem vědomí, přesvědčení a někdy i nevědomé bolesti.
V energy koučinku se nezaměřuji pouze na to, co klientka říká, ale věnuji velké soustředění slovům, která volí, podtrhávám věty, které se opakují. Protože právě způsob vyjadřování ukazuje, jaký vnitřní obraz sebe sama si člověk nese, jak vnímá realitu, a co je ochoten či schopen vidět jinak.
Jazyk jako zrcadlo vědomí
Každé slovo, které vyslovíme, odráží náš vnitřní vztah ke světu i sobě samým. Slova nejsou jen popisná – jsou tvůrčí. Vytvářejí realitu, ve které žijeme. Když říkám „jsem slabá“, nevědomě se s tímto výrokem ztotožňuji. Když řeknu „cítím slabost“, ponechávám prostor pro změnu. Když dokážu ještě více poodstoupit a říct si: “uvědomuji si, že cítím slabost”, je to pro naše vědomí důležitý signál, že nejsem ponořená do proudu emocí, ale hledím na tento proud ze břehu, s pevnou půdou pod nohama.
Jon Kabat-Zinn píše o myšlenkách a slovech jako o „mentálních událostech“, které můžeme pozorovat bez identifikace – a právě v tom se ukrývá možnost změny (Full Catastrophe Living).
Kontemplativní tradice a jazyk ticha
Východní duchovní tradice, z nichž mindfulness vychází, si byly hluboce vědomy toho, že jazyk může být branou i bariérou.
V buddhismu je jedním z pravidel dobré praxe Vznešené osmidílné stezky tzv. sammá vaca – správná řeč. Nejde jen o to vyhýbat se lžím, pomluvám a škodlivým slovům, ale o kultivaci vědomého jazyka, který podporuje vnitřní svobodu.
V klasické józe je jazyk vnímán jako prostředek k rozpuštění ega skrze opakování manter (man – mysl, myslet; tra – prostředek, nástroj) a směřování mysli k absolutnímu principu – božské podstatě všeho nebo chceme-li, k universu (Brahman). Věta z Čhándógjópanišad Tat tvam asi („To jsi ty“) není jen výrok – je přímým ukazatelem božství v každém z nás.
Obě tradice ukazují, že když jazyk dosáhne svého limitu, může se otevřít prostor ticha – a v tichu může vzniknout nová forma poznání. Limitem jazyka nemám na mysli, že by nám došla slova nebo že by mluva byla omezeným způsobem komunikace. Prostorem ticha po odeznění slov je právě onen pevný břeh, ze kterého pozorujeme, co jsme vyslovili, nehodnotíme tato slova, nicméně si uvědomujeme jejich povahu i váhu, kterou právě v tichu dokážeme překvapivě přesně vnímat. Zároveň přenecháním slov tichu si naše mysl odlehčí, s důvěrou přenechává vyslovené zmiňovanému “absolutnímu principu”. Přestává být ve svém příběhu osamocena.
Jazyk jako nástroj změny v koučování
V koučinku jazyk nejen odhaluje stav vědomí, ale je i klíčem ke změně tohoto stavu. Během sezení pracuji s jazykem klientky jako s energetickým polem:
Zastavuji se u „musím“, „nemůžu“, „nejsem“, “nemám”.
Zvu k přechodu od ne-vědomého jazyka k jazyku volby: „Co by se změnilo, kdybyste řekla: “Rozhoduji se… Zatím to neumím. Učím se být … Připravuji se na novou výzvu.“
Tento přechod není jen jazykový. Je to energetický posun – z oběti do tvůrkyně, z automatismu do vědomí.
Příkladem může být práce s výrokem: „Musím to nějak přežít. Už je pár měsíců“
V reflexi přichází otázka: „Co by se změnilo, kdybyste řekla “Jak bych se v této situaci chtěla ve skutečnosti cítit. Co bych chtěla zažívat? Jak bych chtěla jednat, jak bych chtěla vypadat?
Změna slov není jen jazyková – je vibrační. Jiný jazyk, jiný prožitek, jiný pohyb mysli i těla.
Jazyk jako cesta
Jazyk, který si volíme, je nejen vyjádřením toho, kde právě jsme, ale také pozvánkou k tomu, kam můžeme dojít. Moc slov spočívá v jejich tvořivém potenciálu – možnosti kýmkoli se stát i kýmkoli přestat být.
Práce s jazykem v energy koučinku není technika. Je to způsob naslouchání duši skrze slovo.
Když se jazyk stává vědomým, mění se i energie, vztah ke světu a přístup k životu. Klientka, která si dovolí říci: „Učím se sama sobě důvěřovat“ místo „Nikdy jsem nebyla dost“, nevyslovuje jen větu – vysílá záměr, tvoří novou identitu.
Jazyk, kterým mluvíme, není jen „styl vyjadřování“. Je to stopa vědomí, kterou necháváme v prostoru. Jako koučka pracuji s touto stopou jako se živým materiálem – poslouchám, kde jazyk proudí, kde se zastavuje, kde bolí.
Když si klientka začne uvědomovat vlastní jazyk, začíná také vidět, že změna slov mění vztah k sobě, ke světu, k možnostem, který ji život nabízí.
Vědomý jazyk je prvním krokem k vědomému životu.